Na přelomu října a listopadu proběhnou v Polsku komunální volby do několika stupňů samosprávy — zastupitelstev obcí (rada gminy), zastupitelstev okresů (rada powiatu — bez obdoby v českém prostředí) a šestnácti sněmiků vojvodství (obdoba zastupitelstev krajů).

Od našeho se zásadně liší i způsob voleb do obecních zastupitelstev — zastupitelé jsou voleni v jednomandátových obvodech v jediném kole, stejně tak je ovšem paralelně v jednom až dvou kolech (jako u českého Senátu) na území celé obce volen starosta nebo primátor — polsky podle velikosti obce wójt, burmistrz a prezydent miasta.

Obě vyšší úrovně už se českému politickému systému podobají. Strany jsou v orgánu zastoupeny proporčně (pětiprocentní volební práh) a z úspěšných kandidátů jsou vybráni čelní představitelé: starosta (polský termín z češtiny) v případě okresu/powiatu a maršálek v případě vojvodství. Ve většině vojvodství dnes vládne koalice liberální Občanské platformy s agrární Polskou lidovou stranou (v Dolnoslezském vojvodství je doplňuje levicová SLD, v Opolském zástupci německé menšiny), pouze v baště Práva a spravedlnosti Podkarpatském vojvodství vládne tato konzervativní strana sama.

V komunálních volbách tedy spíše dominuje liberální opozice, dnes vládnoucí strana PiS ani přes své vítězství v několika východních vojvodstvích nedokázala sestavit koalici. Narace dnešní opozice, že tyto volby budou počátkem porážky PiSu v evropských, prezidentských a především parlamentních volbách, je poměrně paradoxní.

Široce chápaná opozice může těžko zásadně neuspět (pokud bude současná vláda respektovat demokratická pravidla hry). I přesto, že opozice je roztříštěnější než před čtyřmi lety, dosáhne v konečném účtování při tvorbě koalic dobrého výsledku, neboť potenciál PiSu je daleko nižší.

Vládní strana si toho je zřejmě vědoma. Právo a spravedlnost ve velkých městech masivní úspěch nepředpokládá (největší město s primátorem z PiSu jsou Kielce, 17. nejlidnatější v Polsku), tato sídla jsou baštami liberálů. Snad i proto vládní koalice do komunálních voleb nepředstavila žádnou těžkou váhu. Známější je pouze opolský poslanec Patryk Jaki ve Varšavě, jinak jde většinou o poměrně mladé kandidáty. Třetině z nich není ani 40 let.

V několika případech se ale může opakovat „scénář“ Duda, kdy poměrně neznámý europoslanec překvapivě (zřejmě i pro PiS) porazil favorizovaného prezidenta Bronisława Komorowského. V předvolební kampani může vláda také spoléhat na součinnost silových resortů. Pravděpodobně se objeví alespoň několik obvinění z korupce, která budou namířena na radnice, kde léta vládnou liberálové.

Ale i tak bude zajímavé sledovat, nakolik opozice oslabí, v kolika vojvodstvích zvítězí. Osm z patnácti se dá chápat jako remíza, deset jako vítězství (PiS by tak vyhrál jen ve svých baštách na východě a jihovýchodě země). Pro další směřování opozice budou důležité výsledky jejích aktérů. Dostane se agrární PSL do sněmiků všech vojvodství a populistický Kukiz’15 alespoň do jednoho? Budou regionální hnutí i v jiných vojvodstvích než třech slezských?

Pozornost si zaslouží i komunální volby — ve Vratislavi a Gdaňsku. Ve Vratislavi kandiduje za Platformu bývalý místopředseda PiSu Kazimierz Ujazdowski. Ten se s Právem a spravedlností neshodl na postupu ohledně Ústavního soudu a ze strany vystoupil. Jeho konzervativní názory ovšem vadí levici i liberálům, a tak se černým koněm může stát Jacek Sutryk, kterého podporuje menší liberální strana Moderní a současný nestranický primátor Dutkiewicz.

V Gdaňsku panuje také pikantní situace. Dlouholetý primátor a člen PO Paweł Adamowicz podporu této strany ztratil. Proti němu budou kandidovat synové polských politických legend: Kacper Płażyński (za PiS), syn bývalého předsedy Sejmu, a Jarosław Wałęsa (za PO a Moderní), syn bývalého polského prezidenta.

Nejzajímavější je však možná situace ve Varšavě, kde je stále volebním tématem restituční aféra (v polštině nepřesně jako afera reprywatyzacyjna), jež naplno propukla již v roce 2016.